Lesy jsou součástí území, na kterém se naše obec rozkládá. Oleško je jimi celé obklopeno a na některých místech prostupují zástavbou. Jsou pro nás každodenní samozřejmostí. Nedávná kůrovcová kalamita i množství uschlých borovic většině návštěvníků lesa připomněla, že lesní porosty také potřebují péči a dobrého hospodáře. Většina z nás lesy jen prochází nebo projíždí po cyklostezkách. Kvitujeme lesní chládek i vzduch nebo lese hledáme houby. Pokud neprobíhá nějaká kalamita, jsou pro nás lesní stromy neměnnou kulisou. Ale les žije a má podobné životními cykly jako náš život. To si většinou uvědomujeme, když se mezi stromy proplétáme nízkými dubovými porosty. A řekne-li se les, okamžitě se nám vybaví ten s vysokými stromy, mezi kterými pohodlně chodíme. Ovšem to je jen jedna z vývojových fází lesa, i když nám ta nejpříjemnější. Život lesa má své zákonitosti, které vyžadují pravidelné zásahy a přispění člověka, aby se stále obnovoval.
Lesy v Březové a Olešku jsou hospodářskými kulturami a platí pro ně velmi přísná nařízení, která stanoví zákon. Určuje pravidla, podle kterých se řídí zásahy v lesních porostech. Předpokládá ochranu jeho životního cyklu od sazenice po vzrostlý zdravý strom. Les potřebuje celoroční péči jako „zahrada“ hlavně mladé stromky. Musí se chránit před zvěří, je nutné vysekávat plevel, který jinak rostoucí sazenice umoří. Průběžně jsou vyřezávány slabší jedinci až zůstane les, který zhruba po 80 až 100 lety musíme pokácet a celý cyklus se opakuje znovu… A protože náš les je hospodářský, nadejde čas, kdy je strom pokácen a jeho dřevní hmoty se promění v žádanou surovinou.
Na vymýceném místě celý cyklus začíná znova. Mladé stromky je třeba chránit oplocenkami, ošetřovat repelenty a vyžínat kolem nich bující porosty. Jen tak úspěšně zakoření a postupně začne převyšovat okolní kultury, sílí a roste. Trvá desítky let, než dosáhne několika metrové výšky a my jej v tu chvíli začínáme vnímat jako les. V té fázi je do jeho života vloženo mnoho úsilí lidí, kteří zajišťovali pro jeho růst nezbytné podmínky. Většina z nás o téhle každodenní starosti o les nemá ani tušení. Ovšem ve chvíli, kdy máme před sebou lesní porost, do něhož můžeme vstoupit, někteří z nás zapomínají jaké les představuje bohatstvím a chovají se k němu macešky. Nenosí do lesa dříví, ale předměty, kterých se chtějí zbavit a proměňují lesní krajinu ve skládku. (autorem fotografií je Miloš Žáček)
-
-
-
Skládka po rekultivaci
-
Sazenice chráněné v oplocence
-
Pařeziště po kácení stromů
Fotografie hovoří výmluvně. Skládky se musí nákladně rekultivovat a celou plochu osázet sazenicemi. A desítky let se starat, než se sem vrátí les. Buďme k lesu ohleduplní a snažme jej chránit a ne poškozovat.
Miloš Žáček a Josef Harvan